První gól Svitav ve čtvrté lize má na svědomí Petr Škeřík

Petr Škeřík střílí první svitavský gól ve čtvrté lize.
Foto: Martin Alexa

/OSOBNOST DENÍKU/ Kdyby jeho zásah stačil na premiérové body ve čtvrté lize, byl by svitavský fotbalista Petr Škeřík nadšený. Protože však jeho trefa, kterou po více než třech stech minutách ukončil čekání svého týmu na první mistrovský gól, nakonec ze známých důvodů úspěšný výsledek nezařídila, byla jeho radost hodně utlumená. Přesto pevně věří, že doba, kdy nováček začne sbírat nejen góly, ale také body, není daleko.

Šestadvacetiletého defenzivního hráče si kouč Roman Pražák přivedl před rokem do Svitav z Litomyšle, kde společně strávili úspěšné období vrcholící dvěma „medailovými“ umístěními“ Jiskry v nejvyšší krajské soutěži. Předtím působil ve Vysokém Mýtě a v mládežnických kategoriích rovněž v Chrudimi. „Moc gólů nedávám, takže si pamatuju všechny…,“ říká PETR ŠKEŘÍK ke svým dosavadním střeleckým úspěchům a potvrzuje tím, že zrovna od něho fanoušci prolomení svitavské střelecké mizérie v úvodu nového ročníku nejspíše neočekávali. Ale stalo se a teď půjde o to, aby jeho zásah nezůstal dlouho osamocen.

V utkání proti SK Kosmonosy jste byli zatím nejblíže bodovému zisku. Jak jste toto měření sil viděl ze hřiště?

Zápas jsme začali aktivně a v prvních minutách si vypracovali i pár střeleckých příležitostí. Následně se hra vyrovnala, soupeř nakopával křížné balony, ale my se s ním stíhali posouvat. Tak vypadal první poločas. Ve druhém byli hosté aktivnější, hned na začátku se dostali k rohovému kopu, po něm kopali penaltu, kterou proměnili. Po zbytek duelu byl soupeř aktivnější, my se s ním už posouvat nestíhali, nezískávali druhé balony a nedařilo se nám hrát na jeho polovině.

Přesto to ještě v 90. minuta vypadalo nadějně, co se týče zisku bodu. Co vám problesklo hlavou, když Lukáš Bobek svojí střelou v nastavení tak krutě rozhodl?

„To snad není možný“. A říkal jsem si i dalších pár vět, ale ty už raději psát nebudu…

První svitavský gól ve čtvrté lize. Jak se zrodil?

Soupeř ubránil náš rohový kop, ale po pokračující akci Martina Czehowského a Samuela Zoicase přiletěl krásný balon do šestnáctky, který si našel David Juřík a vracel ho před branku. Já jsem jen zavřel zadní tyč a trochu i se štěstím míč skončil v síti.

Střelecký půst jste tedy o víkendu vaší zásluhou ukončili, bodový zatím bohužel nikoli. Co vedlo k popisované pohromě ve třetí minutě nastavení?

Sice jsem gól vstřelil já, ale určitě to nebyla jenom má zásluha, podíleli se na tom i ostatní hráči, jak už jsem zmiňoval. Bohužel v nastaveném čase jsme nedokázali odkopnout míč od vlastního vápna a dohrát zápas daleko od naší branky. Následně jsme soupeřův centr sice ještě odvrátili, ale odražený míč si našel protihráč a střelou z prvního doteku nasměroval míč přesně za tyč.

Co vy a střílení branek v dosavadním průběhu vaší kariéry? Snažíte se dostávat ze své pozice často do zakončení, nebo vidíte vaše fotbalové přednosti spíše jinde?

Pokud se mi podaří dát gól, tak jen ze standardní situace. A když se mi to povede, tak je to spíš svátek, než že by to bylo pravidlem… Momentálně hraju stopera, takže na hřišti jsem spíš od bránění než střílení branek, od toho tam jsou jiní…

Zůstaly vám přesto v paměti některé zajímavé střelecké počiny z minulosti?

Moc těch gólů nedávám, takže si pamatuju všechny (směje se). Ale mám dvě situace, které si občas i pustím. Obě jsou za Litomyšl. Jedna, když jsem proti Lanškrounu v závěru skóroval na 3:2. Druhá je proti Libišanům, které v tu dobu měly výbornou formu a silný tým, proti nim jsme zhruba od 35. minuty hráli v deseti a na začátku druhého poločasu prohrávali 1:3. Ale i v menším počtu jsme dokázali snížit a následně po hezké kombinaci jsem vyrovnával na konečných 3:3.

Kdybyste měl popsat, v čem jsou soupeři ve čtvrté lize kvalitnější než v kraji a v čem je soutěž jako taková pro vás náročnější, jak by zněla vaše odpověď?

Je to rychlejší, důraznější a myslím i jednodušší fotbal, hrají se více dlouhé balony, rozhodují souboje, standardní situace a kdo udělá méně chyb. Nedáváme góly a bez nich se zkrátka vyhrát nedá, musíme více zapracovat na přechodu do útoku a zklidnit hru na soupeřově polovině. Protivníci jsou sice více na balonu, ale většina zápasů je vyrovnaných a myslím si, že je jen otázka času, než se nám začne dařit jak střelecky, tak i bodově.

Na závěr z jiného soudku. Za dveřmi je podzimní vyvrcholení kvalifikace o postup na mistrovství světa. Co zatím říkáte výkonům reprezentace a věříte, že si Česko zahraje na šampionátu v USA?

Přiznám se, že celé zápasy reprezentace moc nesleduji, na výsledky ale samozřejmě koukám a zatím se jí až na jednu prohru dařilo. Tak snad bude takhle pokračovat dál a na mistrovství světa se v příštím roce ukáže.