Svitavy – Svitavský mládežnický trenér Václav Brůna byl oceněn na galavečeru neprofesionální kopané, čehož si velmi váží.V minulém týdnu se na pražském Žofíně uskutečnilo slavnostní vyhlášeni ankety o nejlepší hráče a trenéry neprofesionálního fotbalu. Na galavečeru Grassroots, kterého se zúčastnila generalita české kopané a řada známých osobností i bývalých reprezentantů, převzal jako jeden z tria vyhlášených trenérů žákovské kategorie významné ocenění VÁCLAV BRŮNA z fotbalového oddílu TJ Svitavy. „Znamená to pro mě strašně moc. V první chvíli, když mi to bylo oznámeno, jsem si myslel, že je to snad vtip mých kamarádů. Samozřejmě bych lhal, kdybych tvrdil, že nejsem úžasně potěšený a poctěný," netají se Václav Brůna.
Jak začala vaše trenérská kariéra v mládežnickém fotbale?
Bylo to v roce 1983, když jsem přišel z vojny. Vrátil jsem se zpátky do Sokola Dolní Újezd, kde jsem ještě aktivně hrál za muže B a zároveň s tím tam necelé dva roky trénoval žáky. Současně jsem začal pracovat na Gymnáziu ve Svitavách jako učitel tělesné výchovy. Přestěhoval jsem se sem, ale v první fázi tady o mě ve fotbale nebyl zájem. Proto jsem do roku 1994 pracoval jako trenér sprinterů v atletice, ale rozhodně to nebylo období, které bych považovat za ztracené. Naopak, protože směrem k trénování fotbalu jsem se naučil skvělé věci, které byly moderní a používají se také v současné době.
Jakými směry se posléze vyvíjela vaše práce, když jste definitivně „přesedlal" na fotbal?
Od roku 1994 jsem nastoupil ve svitavském oddíle jako trenér žáků a hráli jsme tehdejší jihomoravskou župu. Asi po třech letech jsem si ještě přidal elévy, které jsme v té době založili a byla to úplně nová věc. V roce 2000 jsem založil ve Svitavách fotbalovou školičku a souběžně jsem trénoval i mladší žáky. V současně době působím jako vedoucí trenér žákovských sportovních tříd, ale právě školička je neustále základem mojí práce. Poslední novinkou je, že se nám podařilo otevřít další školičku v Dolním Újezdu, kde jsem pomáhal s jejím založením a držím patronát nad tamními trenéry, kteří ji vedou.
Po dlouhých letech, které jste věnoval práci s mládeží, můžete porovnávat. Myslíte, že se tato činnost nějak mění a vyvíjí?
Řekl bych, že nastal výrazný kvalitativní posun, co se týče úrovně trenérů. Dříve vycházeli jen ze svých hráčských zkušeností a z toho, jak byli sami trénováni v mládežnickém věku. To už v současnosti vůbec nejde, protože mládežnický fotbal se ubírá mílovými kroky kupředu. Trenéři na sobě dnes více pracují, vzdělávají se, zavádí nové a zajímavé metody. Na druhé straně víme, že dochází k úbytku dětí, a i to je jeden z důvodů, který fotbalové trenéry nutí, aby byli dobří, dovedli přitáhnout kluky a uměli je připravit. Je velká konkurence sportů, oddíly spolu bojují o mladé hráče a jen ten, kdo umí kvalitně pracovat, je schopen děti získat.
Myslíte, že se vám právě tohle, tedy získávat pro oddíl nové adepty, ve Svitavách daří?
Pokud budu mluvit o fotbalové školičce, tak mám pořád radost z velkého zájmu nejenom ze Svitav, ale i dost širokého okolí. Zájemců je tolik, že začínáme dávat přednost zejména svitavským dětem, ale neodmítáme nikoho. Někteří rodiče si zamlouvají místo klidně půl roku nebo rok dopředu. Letos jsme bez problémů naplnili dvě oddělení a ještě máme dalších osmadvacet zájemců, kteří jsou v řadách čekatelů na volná místa. S počtem dětí tedy problém nemáme, spíše naopak. Každým rokem ode mě přechází kolem patnácti dětí do kategorie přípravek.
Ve Svitavách funguje druhým rokem Sportovní středisko mládeže a prvním rovněž Sportovní centrum mládeže. Jak to podle vašeho názoru změnilo zdejší mládežnický fotbal?
Pro mě osobně to znamená jedno z vyvrcholení trenérské kariéry, protože jsem o tohle vždycky usiloval. Měli jsme tady neoficiální sportovní třídy už před několika lety a myslím, že systém v žákovských kategoriích máme dnes i díky tomu docela slušně propracovaný. Je to však i zásluhou velice vstřícného přístupu okolních oddílů, hráčů, činovníků a rodičů, když někdy i na úkor vlastního klubu posílají svoje svěřence do Svitav. Trochu složitější je, alespoň z mého pohledu, situace v nově vzniklém SCM. Domnívám se, že tři centra na jeden kraj, to je hrozně moc. Možná trochu mluvím i proti vlastnímu SCM, ale zdravý rozum mi říká, že sportovní třídy ve větší míře ano, řekněme po okresech, ale jsem zastáncem toho, že centrum by mělo být v každém kraji pouze jedno.
Narazil jste na to, že bez spolupráce oddílů v rámci celého regionu je fungování mládežnických středisek těžko myslitelné. Je v současnosti nastavena správně, jak směrem z okolních klubů do Svitav, tak i opačným?
Myslím, že by postupně mohla přerůst v jinou formu. Je to otázka pro funkcionáře, jak zajistit, aby se v okrese hrál kvalitní fotbal dospělých někde, kvalitní dorostenecký fotbal jinde, žákovský taktéž, aby byly jednotlivé oddíly pokryty kvalitními hráči, kteří ze střediska či centra vyjdou. Je ale třeba říci, že mladí hráči z oněch okolních oddílů neodcházejí jenom do Svitav, ale i do Chrudimi, Pardubic či jinam. Možná, že kdyby se v první fázi přistoupilo ke spolupráci jenom s jedním střediskem, neodcházelo by jich z mateřských klubů tolik a ty by byly přece jen v jednodušší pozici. To je ale spíše z oblasti teorie. Druhá věc je ta, že jestliže hráč nebude mít odpovídající úroveň na ligu, je zbytečné ho držet na lavičce, slibovat mu hory doly, ale po dohodě ho uvolnit zpátky, kde na sobě může pracovat a zkusit to někdy později. Ten systém musí být v každém případě vždycky dvoucestný.
Věříte, že bude platit to, co by mělo být cílem mládežnických trenérů, tedy vychovat hráče do družstva mužů? Bude moci svitavský, věřme, že divizní fotbal, moci čerpat novou krev přicházející z domácího centra?Doufám, že to k tomu bude směřovat. Zatím jsme tak na půli cesty. Po půl roce zkušeností s divizí vidíme, že zde hrají jak odchovanci, tak posily odjinud. Domnívám se, že dvě třetiny hráčů by měli být kvalitní odchovanci klubu a z nich jeden či dva úplně nejlepší by se klidně mohli dostat do vyšších soutěží. Čím více jich bude, tím lépe, protože domácí diváci chtějí chodit hlavně na svoje hráče. Nemělo by se stávat to, co v některých klubech, že by hráči potřebovali na zádech jmenovky, aby je fanoušci poznali. Osobně mám obrovskou radost z toho, že celý B tým mužů je složen ze svitavských hráčů a oproti minulosti navíc velmi mladých.
Jak jste spokojen s podmínkami, které svitavský oddíl dokázal vytvořit pro práci s mládeží?
Musím říci, že jsou úžasné, zejména po rekonstrukci stadionu a výstavbě umělé trávy. Pro školičku máme navíc vytvořeny skvělé podmínky díky přístupu vedení gymnázia, protože veškerou činnosti vyvíjíme pouze tady. Tím pádem uvolňujeme prostor na stadionu a na umělé trávě pro ostatní družstva.
Co vy a trenérská budoucnost? Na co zaměříte svoji pozornost?
Ve svém věku, i když se pořád cítím mladý, si nekladu megacíle. Jak jsem řekl, základ mé práce zřejmě zůstane v co nejkvalitnějším fungování fotbalové školičky, a to nejen ve Svitavách, ale i v Dolním Újezdu a nově v Brně, kde mají mladí trenéři zájem o spolupráci. Mám připravený i druhý díl knížky Fotbalová školička. Přiznávám, že jsem měl nabídky k vyšším kategoriím do jiných oddílů, ale školička mě zaměstnává a baví natolik, že u ní zůstanu. Musím dodat, že to není jen moje zásluha, ale i mých kolegů Petry Udržalové, Bohouše Kociána a nového přírůstku Lukáše Raplíka.
Takže zkusit to někde u dospělých, jako třeba váš kolega ze školního kabinetu Martin Komoň, to by vás nelákalo?
Hodně o tom spolu diskutujeme. Některé nabídky přišly, některé mě i výrazně lákaly, ale po zhodnocení všech faktorů jsem je vždycky odmítl. Byla by to výzva, strach bych neměl, ale zvítězil zdravý rozum. Musel bych špunty ze školičky opustit a to jsem udělat nechtěl. Naopak budu rád, pokud se moji svěřenci za pár let objeví buď ve svitavském divizním týmu nebo i ve nejvyšších soutěžích. Jedním z nich je Jakub Moravec, který je hráčem Sparty a reprezentantem do 17 let. Mám z toho velkou radost.
Foto: Eduard Hromadník a Jan Tauber
Zdroj: Radek Halva, Svitavský deník
