Ve druhé části rozhovoru pro Deník se svitavský předseda PAVEL ČÍŽEK věnoval mládežnickému fotbalu, spolupráci v rámci celého regionu, ale také ekonomickému zajištění chodu svitavského fotbalu, fanouškovské základně a neopomněl připojit i svůj nepříliš pozitivní pohled ne nedávný krach české reprezentace na světovém šampionátu v severní Americe.
Tradičním tématem, který vzbuzuje nemálo rozruchu, je spolupráce svitavského fotbalu s regionálními kluby, zejména co se týče přestupů mladých hráčů. Lze mluvit o tom, že se situace mění k lepšímu?
Pravda je, že nejsme schopni ve všech kategoriích vyprodukovat potřebnou kvalitu jenom ze svých vlastních odchovanců a hráčů ze Svitav. Spolupráce s okolními kluby je pro nás nesmírně potřebná a důležitá. Vím o tom, že to v minulosti nebylo vždy ideální, někdy to mohlo zaskřípat. Naší snahou ale je více komunikovat ať s vedením jednotlivých klubů, nebo s trenéry tak, abychom se domluvili. Myslím, že nastávají v tomto ohledu úspěšné roky, jsme schopni najít schůdnou spolupráci, respektujeme, že nemůžeme nikomu vytáhnout čtyři fotbalisty z jednoho ročníku. Velice děkuji všem klubům za kooperaci. Výhodou je naše klubová akademie, kterou jsme o stupínek povýšili z hlediska bodového ohodnocení, a jsem přesvědčen, že pomůže celému fotbalovému regionu.
Soudě podle dosažených výsledků, práce s mládeží se vám daří. Platí to, i co se týče schopnosti udržet děti u fotbalu a trenérského zázemí?
Trenérů není nikdy dost a nezbývá mi, než každému z nich poděkovat, protože to není jednoduchá práce, která je navíc rozdílná ve jednotlivých kategoriích, ať u školičky, přípravek, žáků nebo dorostu. Vážím si jejich přínosu. Důležité je vzdělávání trenérů, na to dbáme a chceme to po nich. A neméně podstatná je vzájemná komunikace, důraz na to, aby byl klub jednotný, nechceme tady vidět hraní si pouze na svém písečku a na vlastní výsledky. Víme, že ve Svitavách je značná konkurence sportů, které o děti svým způsobem bojují. My musíme napřít úsilí na to, abychom je zaujaly tak, že u fotbalu zůstanou. Snažíme se, aby hráči byli nastavení tak, že na tréninky a zápasy budou chodit rádi.
Nedílnou součástí činnosti klubu je jeho ekonomické zajištění. Možná by se mnozí vaši fanoušci divili, kdyby viděli, na co vás přijde třeba jen doprava k soutěžním utkáním. Registruje v poslední době v souvislosti s vašimi úspěchy vyšší zájem ze strany sponzorů?
My ta čísla sem tam dáváme ven, aby si to lidé, kteří si myslí, jak je to jednoduché, uvědomili. Když jedete sedmkrát za sezonu do Prahy, tak potom faktury za dopravu podle toho vypadají, teď tam dokonce máme Varnsdorf, takže se některé cesty ještě prodraží. Jsou to velké náklady. Až si někdy říkám, jestli není dvoukomorový systém na škodu, protože třeba my bychom určitě mohli hrát na Moravě a bylo by to možná ekonomičtější, ale to je na jinou debatu. Základní balík peněz pro nás představují dotace NSA, kraje, města a na akademie, bez toho by se to vůbec nedalo dělat. Co se týče sponzorů, vždy je to o komunikaci a vysvětlení, kam chceme svitavský fotbal posouvat. Není to jenom o natažené ruce, ale o tom, co budeme chtít dělat. Připravujeme manuál, kde partnery oslovíme koncepčním materiálem a představením, do čeho peníze dávají, ať jde o mládež, nebo dospělý fotbal.
Jak jste spokojen s návštěvností na „divizních“ utkáních a obecně zájmem příznivců o kopanou ve Svitavách, třeba i na sociálních sítích?
Fanouškům samozřejmě velice děkujeme. Neměli to také lehké, když jsme ze začátku prohrávali, bylo vidět, že lidi by raději chodili na atraktivnější fotbal z naší strany. Ti skalní nicméně zůstali a těm nejvíce patří uznání, že tým podpořili i v krizových momentech. A potom přišly na jaře vydařené zápasy, kde bylo skoro 400 diváků, hned to bylo znát a i hráči samotní to cítili. Na sociálních sítích nás sleduje dost lidí, zaujalo mě, že docela slušnou sledovanost měly on-line přenosy domácích i venkovních utkání, takže myslím, že zájem o svitavský fotbal se zvedl.
Závěrem dovolte otázku jako na dlouholetého fotbalistu, trenéra, činovníka, fanouška – jaký dojem jste si odnesl z vystoupení výkladní skříně českého fotbalu, tedy reprezentace, na mistrovství světa?
Asi je nutné začít u kvalifikace a baráže. Sice se postup vybojoval, ale s velkým štěstím. Přesto jsem si říkal, že i vhledem ke skupině, jakou jsme dostali, by to nemuselo dopadnout úplně špatně. Jenže se místo toho ukázalo, jak nám ujíždí vlak, když i za mužstvy, která jsme vždy pokládali za outsidery, zaostáváme v rychlosti, technických dovednostech i kreativitě. Nemile mě překvapilo, že polovina našeho týmu, která hraje v zajímavých zahraničních ligách, nedokázala reprezentaci strhnout k atraktivnějšímu projevu. A co nechápu, to byly naše zjevné fyzické problémy. Ano byla tam nadmořská výška, ale my jsme odcházeli po poločase i v nížině proti JAR. Pak je zákonité, že hráči, kteří fyzicky nemohou, začnou dělat chyby a nevěří si. Práce s míčem a technická zdatnost, to je téma snad na nějakou školní fotbalovou výuku, proč to u ostatních jde a u nás ne. Takže ano, naše představení mě zklamalo, ale vnitřně jsem očekával, že to nic extra nebude.
Zdroj: Radek Halva, Svitavský deník
