Foto: Eduard Hromadník
Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Střídá kluby, ale branky pořád střílí jako na běžícím pásu. V soutěži Deníku už potřetí v řadě ovládl kategorii divizních střelců a potřetí v dresu jiného klubu. Sedmatřicetiletý útočník Ivo Svoboda letos získal primát jako hráč Vysokého Mýta, loni slavil v dresu Svitav a předloni působil v Převýšově. V tomto ročníku však stejně branek jako on – 20, nastřílel jeho nedávný spoluhráč ze Svitav Michal Belej.
"Pořád mám do fotbalu chuť," říká Svoboda, který si zahrál první ligu ve Slavii Praha, Plzni, Drnovicích, Českých Budějovicích a Jihlavě, oblékal i dres Hradce Králové a slovenské Žiliny.
Měníte kluby, ale vaše střelecká bilance v divizi je úctyhodná – 27, 22 a 20 branek. Čím to je, že se vám tak daří?
Předně jsem rád, že každý rok, co jsem skončil s profi fotbalem, jsem dal alespoň dvacet gólů. Je to asi tím, že člověk nepřestal trénovat. Když roky přibývají a ještě se přestane trénovat, tak má výkonnost rychlý spád dolů. Vyhýbá se mi i dlouhodobější zranění a pořád mám do fotbalu chuť.
Vypadá to, že vám je jedno, v jakém mužstvu hrajete. Góly prostě střílíte pořád...
Není jedno, kde hraju. Vždycky jsem byl totiž v týmech, které fungovaly. Byli tam dobří spoluhráči, skvělá parta lidí… Vždycky jsem byl ve výborném kolektivu, v němž jsem se cítil dobře, a podle toho to také vypadalo na hřišti.
Letos jste působil ve dvou klubech, na podzim ve Svitavách (6 gólů), na jaře jste pak 14 brankami pomohl zachránit nováčka z Vysokého Mýta...
Sestup Svitav mě mrzí, už na podzim nebyla atmosféra optimální. Souvisela s tím, co se v klubu dělo. Naopak ve Vysokém Mýtě to bylo jiné. Klub se chtěl po podzimu zachránit a na jaře z toho byla nakonec parádní jízda, kdy jsme se nesli na vlně elánu a nadšení. Dotáhli jsme to až na páté místo, pro všechny v klubu i pro nás hráče to byl příjemný půlrok.
Ve Svitavách jste pomáhal s mládeží. Hodláte trénovat, nebo máte v plánu působit ve fotbale na jiné pozici?
Když člověk aktivně hraje, tak nemá moc času věnovat se ještě něčemu dalšímu. Kdybych třeba vedl nějaké mládežníky, tak by se o víkendu mohly křížit zápasy, to by nešlo. Takže dokud budu platný hráč, tak budu hrát. Až skončím, tak se určitě v klubu domluvím na něčem, kde bych byl platný a mohl předávat svoje zkušenosti.
Zdroj: Deník / Jiří Tůma
