Tomáš Jílek šel tam, kam se střelec nedíval ...

Foto: Eduard Hromadník


Svitavy – Byl to jeden z těch zápasů, po kterém není složité ukázat na jeho hlavní osobnost. Ve finále Poháru hejtmana Pardubického kraje v Kunčině jí bezesporu byl svitavský brankář TOMÁŠ JÍLEK.

V závěru základní hrací doby zachránil ambice svého týmu zlikvidováním pokutového kopa slatiňanského špílmachra Vladyky a v rozhodujícím penaltovém rozstřelu vychytal dva pokusy soupeřových exekutorů. O zisk poháru pro svitavský tým se zasloužil podstatnou měrou, sám však o svých zákrocích hovoří skromně a vidí za nimi hlavně přízeň štěstěny.

Jak jste viděl vítězný pohárový duel ze své pozice? Zdálo se, že všichni svitavští hráči v něm zanechali spoustu sil…

Určitě to bylo hodně těžké utkání. Hráli jsme proti Slatiňanům doma o víkendu, kde nás porazily a myslím, že i docela jasně přehrály. Ale tohle byl nový zápas, který se hrál na těžkém terénu, přitom mančafty jsou technické, takže to bylo náročné pro oba a šlo hlavně o boj. Bylo to o jednom gólu a řekl bych, že tým, který by dal branku, by vyhrál. Ale nakonec utkání došlo k penaltám, vyhráli jsme my, ale nemyslím, že bychom byli lepším mužstvem, spíše šťastnějším.

Bylo pro vás osobně finále proti Slatiňanům náročné z hlediska brankářské práce?

Nebylo to pro mě snadné už proto, že jsem teď tři týdny pořádně nechytal. Ale nemusel jsem tam řešit nic extra složitého, samozřejmě až na ten pokutový kop.

Přesně tak. Nějakých šest minut do konce, proti vám Petr Vladyka, míč na značce pokutového kopu. Jak jste viděl tenhle klíčový okamžik?

Přiznám se, že jsem si na něho nevěřil. Čekal jsem, že takhle zkušený hráč zavěsí penaltu pod víko. Ale zkusil to, co zkusil, naštěstí míč nešel doprostřed branky, ale na tu stranu, kde jsem byl já. Takže to nebylo nějaké umění, spíše ohromné štěstí.

Že vám chytání penalt jde, to jste dokázal také v rozstřelu, takže o náhodu určitě nešlo…

Jak se říká, penalta se nedá chytnout, jenom špatně kopnout… A tu první kopl soupeř hrozně, prakticky mě trefil, to ani nebyl nějaký zázračný zákrok. A u té poslední? Já to mám tak, že když vidím, že se hráč dívá předtím, než kopne, na jednu stranu, tak vždycky chodím na druhou. On se díval na pravou stranu, šel jsem tedy na levou a povedlo se.

Vyhráli jste finále, které jste původně ani neměli hrát. Jak vysoko si považujete triumfu?

O to nás vítězství těší více, že jsme tady vlastně ani neměli být, přesto jsme dokázali Slatiňany porazit. Myslím, že jsme jaro celkově měli fantastické, nebýt nějakých zbytečných klopýtnutí, jako bylo třeba to v České Třebové, mohli jsme doteď bojovat o „bednu". Ale i páté místo v krajském přeboru je dobré, k tomu výhra v poháru, to je paráda.